1. dubna 2019

Na každého jednou dojde - napsali Jasmin Carmel, Michal Bareš a Julie Provazníková

Z reproduktoru se ozvalo: „Stanice Poklidná“ a matka se čtyřmi dětmi vystoupila. V kupé zůstali už jen dva cestující. Starší drobná dáma s šedými vlasy sčesanými do drdolu a muž středního věku s notebookem na kolenou a výrazem úlevy.
„Ty byly tak roztomilé, nemyslíte?“ naklonila se dáma k muži a vyrušila ho tak z jeho soustředění.
„Já jsem rád, že už jsou konečně pryč, frackové uřvaní,“ odsekl muž.
„To nemůžete myslet vážně, každý přece musí mít rád děti.“ „Každý ne, copak jste neviděla, jak mi málem shodily počítač?“
„To jim nemůžete mít za zlé. Vy jste jako dítě určitě nebyl jiný.“

„Já měl dobrou výchovu a to, co tu ti spratci převáděli, bych si nikdy nedovolil.“
„Vy asi nemáte dě….“
CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR !!!!!!!!!!!!!
Dámu náhle přerušil mužův telefon: „Haló? Ahoj zlato… Jo, mám se dobře… Co se děje? Neboj, sedím, tak co je? COŽE?????????? Jsi si jistá? Tak já ti zavolám později,“ muž náhle zavěsil a sesunul se níže na sedadle.
„Co se stalo, pane? Je Vám dobře?“
„Volala mi manželka, že čekáme dítě.“



Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které spolu jedou ve vlakovém kupé. Jedna z nich vystoupí a zbylé dvě ji v dialogu komentují.