Ráno ještě za tmy, bylo něco po čtvrté, se probudila. Manžel spal tvrdým spánkem a tiše oddechoval. Žena opatrně, aby ho neprobudila, vstala z manželského lože a potichoučku se vkradla do obýváku, kde všechna jeho cédéčka potřela lepidlem značky Herkules, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Pak prošla do haly, otevřela dveře šatny, vzala golfové hole i s bagem a narvala je do popelnice, kterou za malou chvilku popeláři vyvezli. Když už byla venku, zastavila se v garáži, popadla na ponku položené kladivo a zuřivě jím začala bušit do motocyklu Harley Davidson, vyrobeného v roce 1958.
Rozbila světla, poničila motor i blatníky, nemilosrdně prorazila i oválný tachometr a zahnutým knejpem, který ležel na dosah, prořízla do koženého sedadla otvor ve tvaru smějících se úst, z kterého vykukovaly, jako řídké bílé zuby, chomáče výstelky.
Doma ještě pro jistotu rozšlapala tenisovou raketu a do botasek na nohejbal natloukla hřebíky. Potom si nalila sklenku studené vody a celá blažená se vrátila do teplé postele. Přitulila se k boku spícího manžela a usínala s úsměvem na rtech a blaženým pocitem, že odteď věnuje její manžel veškerý svůj volný čas jenom jejich vzájemné lásce a až do smrti se od ní, od své zákonité manželky, neodloučí. A měla pravdu.
Do konce života jí zbývaly dvě hodiny.
Poučení: Nech věci běžet tak, jak běžet mají a nesnaž se je podle svého násilně přetvářet.
