Pokud bych byla někdo, kdo strejdu Pepu nezná, přišel by mi jako podivín. Trochu podivínský opravdu je, ale zároveň je to docela zajímavý člověk. Ve svých šedesáti letech žije sám a přejíždí mezi Prahou, kde má práci, a Táborem, kam jezdí na víkendy. V Táboře se s ním také nejčastěji vídáme, bydlí zde ve velkém domě spolu s babičkou.Jako děti jsme ho považovali za nejúžasnějšího strejdu na světě. Byla s ním opravdu sranda. Ta většinou spočívala v tom, že nás, mě a bráchu, se shovívavým klidem nechal, abychom mu prováděli všechny možné, dětsky zlomyslné kousky - tzv. „škodili“. Proto jeho věta na uvítanou většinou zní: „Á tady máme ty naše škodiče, doufám, že mi půjdete večer dělat společnost do hospody.“ To samozřejmě říká až teď, když už nejsme děti.
Do hospody chodí Pepa pravidelně jednou za týden, a to v sobotu. Je to pořád stejná hospoda „U Rytíře“, kam chodí už hezkých pár desetiletí. Když ho přijedeme navštívit, většinou jdeme s ním, což vyvolává nadšení mezi jeho tamními kamarády. Všichni se strejdou v čele vypadají jako typičtí štamgasti, co zapíjejí svůj nudný život, ale když se pustí do vyprávění, nestačím se divit, co všechno zažili (jestli je ovšem alespoň polovina z toho pravdivá). Hospoda je totiž místo, kde se jindy dost nemluvný strejda nejvíc rozhovoří a pak vypráví opravdu dobré historky. Zdání holt klame.
Dny o víkendu pak tráví ve své „svatyni“, což je garáž, ovšem bez auta. Ta je plná neuvěřitelných věcí - všemožného nářadí, nádob nejrůznějších tvarů a předmětů, které většinou ani nevím, k čemu slouží. Je opravdu zážitek sledovat, jak strejda vyrábí svoje „udělátka“. To jsou výtvory usnadňující obyčejný život, ale i předměty naprosto zbytečné, které ho zrovna napadly a tak si je pro radost vyrábí. Nejrůznější držáky, světélka, kliky, stojánky, prostě vychytávky. Strejda je vyrábí s velkou zručností. Dokáže zničehonic vstát od stolu v kuchyni a za pět minut přijít např. s nějakým stojánkem, co vám podrží hrnek na kafe v autě a zároveň ho ohřeje. Nechápu, kam na ty nápady chodí.
Další jeho svatyně je pokoj narvaný od podlahy ke stropu fantasy a sci-fi knihami, které by vystačily na otevření menšího antikvariátu. Jsou tam jak klasické kusy, tak i ty trochu míň hodnotné, a dokonce i slušná sbírka komiksů. Musel jich za život přečíst tisíce, což byste do něj na první pohled neřekli. Na první mylný pohled vypadá totiž jako šedivějící rocker, který tráví všechen čas v hospodě. Je to prostě zvláštní člověk, který mi vždy dává dost materiálu k přemýšlení, o jeho doporučeních a recenzích na dobré sci-fi nemluvě.
