Nahoře je jedním slovem divočina. Jsem středobodem tohohle nádherného chaotického vesmíru.
Proplouvám tu vším a dělám lidem dobře. Někteří lidé mě mají opravdu rádi. Mají mě rádi tak, že mě posílají zpět do divočiny. Tenhle vznešený akt empatie je pro lidi hodně náročný protože je provázen skřeky a svíjením se. Nechápu proč, ale vždy to šéfa hrozně naštve. Já si naopak těch lidí velice vážím. Jediné, co mi dělá vlnky, je, že mi zakázali se vídat s mym bráchou cigárem. Ten sráč pěkně smrdí, ale je to můj brácha a rodina by měla bejt na prvním místě.
