V Králíkách musela pro změnu přihodit na hranici pěkných pár polínek, aby tam vatra vůbec za něco stála, ale jinak se zdálo být všechno v nejlepším pořádku. Do té doby, než shůry přišel zákaz pálení ohňů.
Sucho už dlouho sužovalo celou zem a hlavy moudré a pomazané na poslední chvíli vynesly nekompromisní ortel. Valpurgu polil studený pot. Pokud ohně nezaplanou, čarodějnice to na svých košťatech vezmou útokem a Bůh s tebou, lide místní! Naštěstí si vzpomněla na svého nápadníka Stamichmana, známého, udatného a dobře rostlého syna lovce mamutů a vodní víly, ducha Sněžníku Králického. Ne nadarmo se říká, že láska hory přenáší, a to i ta platonická. Stamichman se vytrvale snažil celé roky, světice však stejně vytrvale odolávala. Přesto však nelenil, přispěchal a do šumění řeky Moravy se zaposlouchal, použil pár zaklínadel, která jej v dětství naučila jeho maminka Marakwa, nyní s řekou Moravou nerozlučně spojená, a světe div se – přišel déšť, řeku posílil, vyprahlou zem zkropil a vzduch osvěžil. Vládce hor předvedl svou sílu. Zákaz pálení ohňů byl odvolán.
Čarodějnice z toho byly na větvi. Na větvi smrkové, na stromech okolních lesů, dál už jim strach nedovolil. Vatry vzplály jasným plamenem. Lid se veselil, u ohně hřál a na okolních loukách miloval.
O devět měsíců později bude v místních staveních zaznamenán prudký nárůst dětského křiku. První pohádka, kterou tyto děti uslyší hned, jak začnou rozum brát, nebude o Budulínkovi, ale o Stamichmanovi, místním patronu a ochránci, který zdejší lid a přírodu nikdy nenechá na holičkách.
