„Vypadáš smutně, sumečku,“ skřehotá racek, usedaje na nejbližší kámen. „Měl by sis vyletět jako já, to ti hnedle zvedne náladu!“
„To se o mě neboj! Jsem tu spokojený.“
„Hlavu máš skloněnou. Tak nízko u země není žádná radost! Vždyť jsi na dně, příteli!“
„Písek mě drbe na břiše, ta radost mi stačí,“ brání se sumec.
„Stačí jeden průlet denně a hned ti bude lépe. Ve studené vodě to nemůže být zdravé.“ Racek hopsá po pláži a bohorovně přesvědčuje rybu.
„Opravdu mi nic není, příteli, hlavu klopím k jídlu v blátě.“
„Chlad a špína zdraví škodí,“ pokyvuje si racek, nespokojen se sumcovým nezájmem o jeho expertízu.
„Čerstvý vzduch ti prospěje!“ konstatuje racek a chytá sumečka za ocas a táhne ho z vody ven. A ryba volala o pomoc a vysvětlovala, ale opeřenec byl odhodlán jí pomoci přes všechny překážky. To, jak ryba dopadla na vzduchu bez vody, vysvětlovat vám nebudu.
Poučení: Pták není rybou a ryba nikdy není ptákem. Naslouchat přátelům je nad všechny rady, neboť každý zná sám sebe nejlépe a ne každá pomoc je vítána.
