 |
| Koláž: David Vávra |
Záchranka přispěchala do deseti minut. Po ošetření tátu nakládali do sanitky. Lékař pouze řekl, abych ráno zavolal. Díval se mi při tom do očí a já mu rozuměl.
Druhý den ráno zavonil telefon: „To je pan Dvořák? Tady nemocnice Kolín. Váš otec se probral, ale je dezorientovaný, mluví z cesty. A také se po vás pořád ptá.“
V nemocnici okamžitě běžím za sestrou.
„Tak co? Jak je otci?“
„Je při vědomí, ale nechápu to. Pořád chce nějaké knihy a slovníky, že musí něco psát. Zdá se mi takový popletený.“
Když jsem se vrátil domů, všichni se na mě nedočkavě vrhli: „Co je s dědou? Jak mu je?“
„Dobře, je v pořádku!“
„Ale vždyť říkali, jak je dezorientovaný!“
„Chtěl po sestře rusko-německýslovník, že nebude v nemocnici jen tak ležet a potřebuje pracovat. Prostě sestřička nechápala, že by mohl chtít devadesátiletý děda opravdu slovník.“
Všichni se začali smát. Moc dobře věděli, že můj táta strašně rád čte a překládá. A to byla známka, že je naprosto v pořádku.
Slovník jsem mu nazítří dovezl a za týden ho propustili domů.
Dožil se sta let.
Původní verze:
MŮJ VYJÍMEČNÝ OTEC „Haló, záchranka? Můj devadesátiletý otec je v bezvědomí, prosím přijeďte co nejdříve“ volal jsem na 155 tísňového volání. Sanitka přijela do deseti minut. Po ošetření otce ho nakládali do sanitky a lékař pouze řekl abych ráno zavolal. Díval se mi při tom díval do očí a já jsem porozuměl.
Druhý den ráno zvonil telefon. „To je pan Dvořák? Tady sestra Fišerová, nemocnice Kolín. Váš otec se probral, ale je dezorientovaný, mluví z cesty, prosím přijeďte“.
Po příjezdu do nemocnice běžím za sestrou. „Tak co jak je otci?“ „Je při vědomí, ale chce nějaké knihy nebo slovníky, že musí něco psát. Nerozumím mu. Zdá se mi, že už to má popletený“
Po třech hodinách jsem se vrátil do rodinného kruhu a všichni na mě nedočkavě čekali. „Co je s otcem? Jak mu je?“ „Dobře, je v pořádku! A co ta sestra?“ „Chtěl na sestřičce německo-ruský slovník, že nebude jen tak ležet v nemocnici a že bude překládat. Sestřička to nechápala“ Devadesátiletý pán a chce slovník.
Tak jsem jí řekl, že mu slovník přivezu, že on strašně rád čte a překládá a to je známka, že je naprosto v pořádku. Za týden ho propustili domů a otec ještě deset let žil svým klidným životem. Dožil se sta let.
