 |
| Martin Tomášek na kurzu psaní |
O dnešním večeru jsem měla jasno. Říkala jsem si, že si večer zapálím svíčku, pohodlně se usadím a konečně si budu číst ten bestseller, na který se už půl roku práší a já pořád nevím, o čem je.
Podle plánu jsem si opravdu zapálila svíčku. Podle plánu jsem se pohodlně usadila a jen tak vzala notebook... Ještě pořád ve mně probíhala radost z toho, jak jsem se opětovně nahlásila do kurzu k Danušce. Otevřela jsem si její webové stránky a začala si číst příspěvky účastníků jejich kurzů, tedy mých kolegů.
Je hezké někam patřit a já jsem velmi potěšená, že mohu být malou molekulou této kouzelné množiny. Neboť my všichni beznadějně závislí na každém slovíčku a větě žijeme si ve svém světě. Nádherný dar, živote, dal jsi nám dal. Kniha zůstává ležet na nočním stolečku.
Čtu si příběhy účastníků a v mžiku jsem zpátky. Pokorně skláním hlavu u spojených stolů. Čtu si
Vaše příběhy, i to co je mezi řádky.
Vypadá to na klidný večer a nic nenapovídá tomu, že by se mělo stát něco „zvláštního“. A pak najednou - Danuščino „Vězení a naděje“ o klukovi uvězněném v nelítostném osudu. Zničehonic… slza leskne se mi na víčku, když čtu si příběh o obdivuhodném člověku.
Vážený pane Martine… Klávesa starého klavíru zahrála
na tu správnou strunu mému dojemnému rozjímání.
Ten, co každý den jen tak bezmyšlenkovitě vstane a jde,
nemůže pochopit, co v životě Největší je dar.
Ptáte se nás „O čem sním…?“
a ve vzduchu je cítit vůni právě uvařené kávy.
Ah mak ik nechť kypří půdu vašich myšlenek,
neboť navenek Magické kameny málokdy jsou vidět.
Vaše představivost bloudí mezi zadnicí a klínem,
jak neuvěřitelně vypráví Lavička pod Petřínem.
Socha na mostě a na mých rukou husí kůže.
Kdo co zmůže proti pokroku, mistře Palacký?
Vážený pane Grygore Dimitrove, díky vám za život v míru.
Jak horký dokáže být Kámen na louce.
Jak obrovskou nám dává sílu.
Vážený pane Martine …
Vy sám jste ten, co nám dává sílu.
Bude mi ctí mít Vaši prvotinu na čestném místě mé knihovničky.
Zhasínám plamen dnešní svíčky…
Děkuji Vám za krásný večer ve společnosti Vašich myšlenek.
To nejvzácnější není vždy vidět navenek.
A vy mi milí přátele, kteří máte v mém dnešním psaní zmatek, najděte si jedno vzácné jméno. Na stránkách https://www.psani-podle-lustiga.cz/ pan Martin Tomášek.
Každému, kdo udělá nás v něčem lepším, patří naše velké díky.
Díky, pane Martine.
