Čekám kdy a jestli sem ke mně vůbec někdy někdo z těch dnešních pohodlných lidských červů ještě najde cestu.
Za mých mladých let byl kolem mě jiný šrumec. To se moje panty nezastavily, ani v noci. Ano, tak rušná doba tehdy byla.
Viděla jsem tu slzy smutku i štěstí, slyšela hudbu na svatbách, křtinách či různých jiných hodokvasech.
Projížděli mnou rytíři v lesklých zbrojích na koních, když spěchali na středověký turnaj a třeba soupeřili o ruku spanilé dcery hradního pána.
Zažila jsem i mor. V té době na mě klepala spousta zkušených lékařů, ale také mnoho šarlatánů, kteří si na doktory jen hráli. Často to byli podvodníci, kteří jen bloumali krajem a zneužívali neštěstí druhých i dobou vůli panovníka. V noci, když celý hrad spal, vykradli zdejší kuchyň. Pak smíchali olej s vodou, přidali pár bylin a vydávali to za léčivý odvar.
Nejhorším obdobím byly války a dobyvačné vpády našich nepřátel. To pak na mě útočily i vojáci velkých armád s beranidly. Někdy jejich náraz připomínal jen polechtání, jako když čerstvě zamilovaný muž škádlí svoji milenku. A tvrdý úder pořádně poškodil mé dřevo hned na první pokus. Naštěstí jsem odolala všem a všemu. A to jen proto, abych tu dnes trčela jako stráž na hlídce a čekala na nějakého zapáleného historika nebo děti na povinném školním výletě, aby rozhýbali mé ztuhlé staré klouby.
Chceme Martinovi v uskutečnění jeho snu stát se spisovatelem pomoci a už se skládáme na to, abychom mu vydali první knihu kratičkých příběhů. Náklady na knížku by neměly přesáhnout 15 tisíc korun. Sbírka je na účet: 314375163/0800 (do poznámky napište Martinova kniha + své jméno + adresu). Po vydání knihu dostanete.
Původní verze:
Stojím tu už několik století. Čumím do
blba jak idiot a čekám kdy, jestli vůbec někdy sem někdo z těch dnešních
pohodlných, lidských červů ještě, najde cestu.
Za mých mladších let kolem mě byl jiný
šrumec. To se moje panty nezastavily, ani v noci. Ano, tak rušná doba tehdy
byla. Zažila jsem mor v té době na mě klepala spousta mladších i starších,
zkušených doktorů, ale také spoustu šarlatánů, kteří si na doktory jen hrají.
Babky kořenářky s kořením nevalné vůně a vzhledu. Viděla jsem tu slzy smutku i
štěstí slyšela hudbu na svatbách, různých hodokvasech či Křtinách.
Nejhorším obdobím pro mě, hrad a obyvatele
v něm byly války a dobyvačné choutky našich nepřátel. Toho času na mě neklepaly
jen lidé s dobrými úmysly, ale i vojáci různých armád s odlišnými beranidly.
Náraz jednoho z nich byl takový jako když čerstvě zamilovaný muž hladí nebo
spíš lechtá svoji milenku. Zatímco ten druhý, poškodil mé dřevo vyrazil z
upevnění skoro na první pokus. Naštěstí jsem odolala všem, všemu a to vše jen
proto, abych tu dnes trčela, jako pochodeň v držáku na zdi a čekala na nějakého
zapáleného historika amatéra, nebo povinný školní výlet, aby rozhýbali mé
ztuhlé staré klouby.
