Zaprášená stojím na staré komodě, zapomenuté na půdě prodaného domu. Dnes už jméno toho muže v uniformě nikdo nezná a jeho tvář není nikomu blízká. Však mi už je také víc než 100 let. Dole v rohu mám vyražený nápis Fotoateliér Langhans. Každý, kdo tehdy něco znamenal, se přece fotil u Langhanse.
Ten hrdý muž v rakouské uniformě tam zašel se svou milou těsně předtím, než odjel na italskou frontu. Jeho fotku si zarámovala ta slečna, a on zastrčil její portrét do vojenské knížky v náprsní kapse, aby se mu nepomačkala, až se bude plazit zákopem.
Slečna mě brala každý večer před spaním do rukou a vzpomínala na jeho úsměv, vůni tabáku a teplé ruce. Pokaždé se pomodlila za jeho šťastný návrat domů.
Když válka skončila, těšila se na shledání. Ale její milý stále nešel. Nenašla ani žádného jeho druha z fronty, který by o jeho osudu něco věděl. Přesto věřila a spřádala své sny, co bude, až se jednou otevřou dveře a v nich bude stát on…
Nedočkala se a nikdy se nedozvěděla, zda přežil, nebo má hrob kdesi v prudkých italských kopcích. V březnu 1919 dostala chřipku. Španělskou chřipku. Nedokázala vzdorovat dlouho.
Zadání - napište 10 řádek na téma:
Jsem...
... kámen v poli,
srdce zvonu
socha na mostě
houslový smyčec
lesní stezka
hradní brána
kříž na vrcholu hory
vrak v moři
moucha na okně
lavička v parku
kostka cukru
spermie plující k vajíčku
chřipkový bacil
pampeliška uprostřed trávníku
kapka na skle
památný strom
mozol na dlani
jehla gramofonu
klapka starého klavíru
vybledlá fotka v rámečku