„To je dost, že vstáváš! Už mi tady bylo smutno. Jsem zvědav, co si na mne dneska vymyslíš! Bude ti to ale houby platný, já si budu stejně dělat, co budu chtít!“
„Ahoj, tady máš něco na zub. Schoval jsem ti večer kostičku, je na ní ještě i kousek masa.“
„No tak dík, tos to teda vytrh! Víš, jakej mám hlad?! Celou noc jsem nic nejedl a teď kostička! Sám sis sežral biftek, viď?“
„Tak si s tou kostí pospěš, půjdeme si zopakovat, co ses naučil. Doufám, žes nic nezapomněl!“
„No to víš, že jo, na nějaký cvičení zapomeň! Nemysli si, že ti tady budu za kostičku dělat tajtrlíka! Zkus sis něco zapomenout na zahradě. Zahrabu ti to, že to už nikdy nenajdeš! Ale stejně tě mám rád, ty lakoto!“
