 |
| Jde to |
Píšu ti proto, že mě trápí spousta věcí... Trápí mě, že mě lidi nechápou...
Díky, Tomáši, bez tebe bych tyhle chvíle vůbec nedával.
Hlava se potácí mezi hlubokým zklamáním a velkým nasráním.
Není nic horšího, než když každý den sedíte u seznamky a píšete:
Ahoj, jmenuji se Martin. Je mi 36 let a jsem od narození na vozíku (dětská mozková obrna). Hledám partnerku na reálný vztah. Na blízko či na dálku - záleží na domluvě...
A odpověď?
Buď nic nebo: Nemám zájem.
Někdy ze soucitu připojí: Jsi moc daleko, moc mladý, moc starý... teď nikoho nehledám nebo jsem zklamaná a nechci se vázat.
Ovšem nejhorší je, když ženy dají naději a potom přestanou psát. Nebo po nějaké době oznámí: Já už někoho mám.
Prvních pět let jsem to dokázal unést, ale když se to opakuje jedenáct let v různých obměnách, tak si už připadám jako věc. Ne jako člověk...
Prý si mám najít sobě rovnou. Jenže mně vůbec neslouží nohy, takže by to musela být dívka po úrazu páteře. Super nápad! Opravdu nejsem vybíravý. Ale má to hned několik zádrhelů. Ten hlavní je, že si vůbec nedokážu představit, jak by to vypadalo při intimnostech.
Pane asistente, máme chuť. Můžete nám pomoct?
Potom: Pane asistente, můžete nás obléct?
Nepřidává vám to trapné?
A když se mi nějaká žena "mého druhu" líbila, stejně to nevyšlo, protože vozíčkářky uvažují podobně jako já. Touží po životě se zdravými partnery.
Milé ženy, které jsem za těch jedenáct let potkal, chápu Váš postoj. Nechcete mrzáka. Ale co byste dělaly na mém místě? Víte, teď se ta samota dá ještě snést, ale za pár let, až nebudu mít ani mámu, to bude ještě horší... Člověk by neměl zůstat na světě sám, ať už je na vozíku, nebo ne.
Je ponuro, pod mrakem. Z reproduktorů zní Dopis Tomáše Kluse: Píšu ti, protože mi schází tvoje síla, tvý pastelový oči...
... a ve slabinách pnutí od věčné touhy. Od nikdy nekončící, neukojené touhy...
Lásko moje, kde jsi?
Kde jsi...
Chceme Martinovi v uskutečnění jeho snu stát se spisovatelem pomoci a už se skládáme na to, abychom mu vydali první knihu kratičkých příběhů. Sbírka je na účet: 314375163/0800 (do poznámky napište Martinova kniha + své jméno + adresu). Po vydání knihu dostanete.
Původní verze:
Lásko moje Kde jsi.
Ponuro, pod mrakem. Z reproduktorů zní smutný Nohavica. Diky Jaromíre, bez tebe bych tyto679 chvíle vůbec nedával.
V hlavě, něco mezi hlubokým smutkem a velkým nasraním. Ve slabinách pnutí od věčné nikdy nekončící touhy. V Srdci bolest a šrámy, od velkých neskutečněných lásek, které jsou tak hluboké, že se už nikdy nezhojí. Bolest tryskajicí z jizev, jako voda z fontány smutku.
Není nic horšího než když každý den sedíte u seznamovací aplikace a hned po první zprávě která začíná slovy…. Ahoj jmenuji se Martin je mi 36 let jsem od narození na vozíku dětská mozková obrna hledám partnerku na reálný vztah na dálku záleží na domluvě….
Buď neodpoví vůbec, nebo dostanete pokaždé negativní odpověď ve smyslu…. Nemám zájem, jsi moc daleko, mladý, teď nikoho nehledám nebo jsem zklamaná nechci nikoho. Ovšem nejhorší je když vám dají naději a potom přestanou psát Nebo po nějaké době řeknou já už někoho mám.
Dá se to pochopit prvních pět let, ale když to celých jedenáct let v různých, obměnách tak si jedinec musí začít nutně připadat jako věc, která nemá nárok na lásku, než jako člověk.
Dovolte mi abych na chvíli odbočil a zeptal se žen,které jsem za těch jedenáct let potkal a ještě potkám. Chápu váš postoj. Co byste dělaly na mém místě.?
Od několika žen jsem dostal doporučení, najdi si sobě rovnou. Super nápad, ale je tu několik zádrhelů
První je ten že máme jednu jedinou seznamku, kde se nedá nastavit kvalitní profil, který není zdarma. Naopak je kvalitně předražená. Za každý klub nebo jak bych to nazval si musíte tvrdě příplatit. Zlatý účet je nejlepší a nejdražší na základním účtu si můžete prohlížet fotky na profilech.
Druhý problém je, že si s ženami na vozíku, nerozumím. Není to o tom, že bych byl vybíravý ale až na to že mi neslouží nohy, musela by to být dívka po úrazu páteře. Taky si vůbec nedokážu představit, jak by to bylo při intimních věcech….Pane asistente máme chuť, můžete nám pomoct. Potom pane asistente můžete nás obléct. To by bylo trapné ne.?
Navíc když se mi nějaká žena mého druhu líbila tak to nevyšlo z důvodu, že uvažují stejně jako já. Život se zdravými partnery.
Víte teď se ta samota dá ještě snést, ale za pár let to bude mnohem horší? Člověk by neměl zůstat sám, ať už je na vozíku, nebo ne. Lásko moje kde jsi jsi...
