25. května 2019

Metafory

Sebepoznání je jako hledání v nekonečném labyrintu.
Jeho chůze zní na dlažbě jako údery zvonu na věži.
Přivonět si k benzínu je jako vrátit se za tátou do garáže.
Hašlerka vypadá jako roky omletý kamínek z prudké řeky.
Podzimní vítr zní jako poslední sbohem létu.
Bolest zubů je jako neodbytná výčitka za strach z vrtačky.
Ranní slunce hřeje jako náruč milovaného.
Noční bouřka konečně přišla jako úleva po dlouhé nemoci.

Hudba zněla těžce, jako by chápala závažnost té chvíle.
Její hlas byl jako zasunutá vzpomínka, co najednou ožila.
Eva Svobodová


Jeho chůze zní jako buben na zápasu hokejové extraligy
Hašlerka vypadá jako kamenný skarabeus
Podzimní vítr zní jako líný líný song před zavíračkou
Sebepoznání je jako ohřátý hořký likér
Bolest zubů je jako nevyřčená výčitka
Ranní slunce chutná jako kakao od babičky
Noční bouřka je hořká jako slina po mejdanu
Hudba zněla těžce jako letní bouřka v hluboké noci
Její hlas voní sladce jako nový parfém v Notinu
Alena Štiková


Jeho chůze zní jako když kape voda na buben.
Hašlerka vypadá jako spečené černé uhlí.
Podzimní vítr zní jako varovné sirény každou 1. středu v poledne.
Bolest zubů je jako strašné utrpení kacířů.
Hudba zněla těžce jako by zamrzla voda v jezeře.
Její hlas voní sladce jako chemický vanilín.
Ranní slunce chutná jako slastný okamžik.
Přivonět si k benzínu je jako pohladit si mořského ježka.
Šárka Končalová


Jeho chůze zní jako nervózní tikání vteřinové ručičky hodin.
Hašlerka vypadá jako slisovaná ropa a podobně i chutná.
Podzimní vítr zní jako když vystrčíte hlavu z jedoucího rychlíku.
Bolest zubů je jako hřebík zarývající se přímo do mozku.
Hudba zněla těžce jako valící se vlak.
Její hlas voněl sladce jako bublinky prchající z limonády.
Ranní slunce chutná jako pěna na vršku cappuccina.
Přivonět si k benzínu je jako strčit hlavu do plynové masky.
Kateřina Hubertová


Jeho chůze zní, jako když kladivo bouchá na kovadlinu.
Hašlerka vypadá jako černé kafe v pevné hmotě.
Jesenný vietor znie ako pískanie baču u nás na salaši.
Bolest zubů je jako naše sousedka povídající o manželově nevěře. Nekonečné a otravné.
Hudba zněla těžce, jako když na mne v dětství babička házela její velkou peřinu.
Její hlas zní sladce jako vábení sirény.
Ranní slunce chutná jako teplá měkká houska natřená medem.
Přivonět si k benzínu je jako přivonět si k dobrodružství.
Zuzana Odleváková


Jeho chůze zní jako drtící se štěrk.
Hašlerka vypadá jako tajemný minerál.
Podzimní vítr zní jako příslib nových zážitků.
Bolest zubů je jako neodbytná sbíječka jež ničí co má pod sebou.
Hudba zněla těžce jako když se snažíte plavat rozžhaveným pískem.
Její hlas voní sladce jako hřejivé obětí milované osoby.
Ranní slunce chutná jako šálek kávy po dlouhém dni.
Přivonět si k benzinu je jako vrátit se do dětských let.
Jana Perníková


Jeho chůze zní jako rachot hromu před bouří.
Hašlerka vypadá jako cigareta bez zapalovače.
Podzimní vítr zní jako vzpomínka na odcházející léto.
Bolest zubu je jako odplata za nesplněné sliby.
Hudba zněla těžce jako dech astmatika ve 4. patře domu bez výtahu.
Její hlas zní sladce jako oznámení o konci války.
Ranní slunce chutná jako nový den s mou nejdražší!
Přivonět k benzinu je jako cítit dálky.
Jan Otto Pípla



Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda - Kreativní zápisník, nakladatelství U veverky