Muž se rozhodl odejít. Obul si pevné boty, oblékl nepromokavou bundu, do kapsy ukryl nožík, nabalil pár kousků náhradního oblečení, hodil baťoh na záda a vyšel.
Žena zůstala doma. Uklidila dům, umyla všechna okna a podlahy, ušila nové závěsy, uháčkovala dečky, natřepala polštářky, do vázy natrhala květiny.
Muž zatím šel a šel. Prošel cesty, přelezl spadlé kmeny, přebrodil řeky, zdolal hory. Poznal spoustu nových míst, tváří, slov… Až se jednoho dne zastavil.
„Tak rád bych někomu vyprávěl o svém dobrodružství,“ vzdychl. Vylezl na kopec a rozhlížel se.
Žena seděla v čistém, ale tichém pokoji, bábovka na stole voněla vanilkou a osychala.
„Tak ráda bych někomu ustýlala a dělala zavařeniny,“ posteskla si. Vstala a vyšla ze dveří.
Uviděla kopec a na něm muže. Vylezla na kopec, chytla muže za ruku a spolu ruku v ruce sešli do údolí.
Už nikdy se nepustili.
