„A hele – co se to tam dneska děje? To se na to podívejme – takový nepořádek!“ bručí si Stamichman pod fousy.
„Stát! Kde se tu bereš, ty strašidlo?“
„Cože – já a strašidlo? A kdo jsi Ty?“
„Kdo se to ptá, že nezná moje jméno? Jsem pán zdejšího horstva. Nikdo jiný než sám Stamichman!“
„To by mohl říct každý. A já jsem matka Tereza.“
„Ty? S tou bradavicí na nose? Ty, taková šereda? A s tím směšným špičatým kloboukem?“
„A má být? Vždyť jsem přece čarodějnice!“
„No dobrá dobrá. Všechno beru. Ale proč strašíš právě tady před chalupou U slona?“
„Ty to nevíš? To si pán horstva? Cha cha cha! Já mám přeci za úkol bavit tady dnes děti.“
