Nový začátek (pro Martina Tomáška) - napsala Jana Bártová

Wikipedie

Moje nová kancelář. Pracovna? Ordinace? Nezbytný nábytek. Spousta papírů, nějaký ten obrázek, telefonní přístroj a taky psací stroj. Oknem vyhlížím přímo na tenisový kurt. Po dlouhé době tedy konečně nová práce.
Už toho bylo vážně dost. Těch bezvýsledných telefonátů, zbytečných výběrových řízení, úmorného pročítání inzerátů a nekonečných bezútěšných hodin v čekárně úřadu práce. Tady mám zastupovat za kolegu psychologa, který bude mít roční zdravotní dovolenou.
Objevují se však už otázky jaká činnost mě tu čeká. Jaké to vše bude? Budu tu práci zvládat? Budu dobře vycházet se svými kolegyněmi? Obavy, pochyby.
Do mých úvah se náhle ozve zaklepání. A ve dveřích se objevuje člověk, který by se mnou rád pohovořil. Můj první klient. Ve zdejším zařízení se nějakou dobu učil i bydlel. Teď se zajímá o ta místa i o lidi, které dříve znal. Chopím se okamžitě příležitosti dozvědět se od něho o všem co nejvíce. Potěšena za náhlý zdroj pro mě aktuálně potřebných informací. Dozvídám se také o jeho současném životě, snech a plánech. A žasnu nad jeho zajímavými názory, které má i přes svůj mladý věk. Loučíme se, hoch odchází a já se cítím hned o něco lépe. Opravdu příjemné setkání.
Po obědě se vydávám na obhlídku okolí svého nového pracoviště. Při procházce po hradbách se kochám pohledy na město a na řeku. Teprve tady si uvědomuji jak měl ten hoch obtížnou chůzi. A jak nepřirozeně prohnutá byla jeho záda. A poněkud velký chrup, který se sotva vměstnal do úst. Tím asi byly způsobeny ty jeho artikulační obtíže. Já jsem ale při jeho návštěvě nic z toho nevnímala. A když tak jen okrajově.

Brzy však má nastat čas, kdy se kolem mě budou stále více vynořovat takto vypadající lidé. Naučím se znát všechny ty para, hemi, kvadru parézy a plegie. A také různé dysartrie a dyskinézie. Lordózy, kyfózy, skoliózy.
Takto jsem tedy před dvaceti lety zahájila svou úspěšnou kariéru v Jedličkově ústavu. S oním hochem jsem se pak už nikdy nesetkala.