Wikipedie to říká jasně: Milan Kašuba, ročník 1940. Český jazzový kytarista, skladatel a hudební pedagog, původním povoláním zlatník. Prostě kytarová legenda.
A teď tu přede mnou stojí, tenhle skromný pán s živýma očima, který se pořád usmívá, děkuje a mezitím hledá ideální místo, kam si postaví židli, kterou si donesl z domu spolu s koncertní kytarou.
Ani vteřinu nezaváhal, když jsem ho před pár dny poprosila, aby doprovodil hudbou náš premiérový brněnský večer. „Autorské čtení? To povznáší duši,“ glosoval moji nabídku a zajímal se, o čem ty povídky vlastně budou. Teď se v divadle Za hradbami rozhlíží po jednoduchém prostoru.
„Takhle jsme hrávali před čtyřiceti lety. Já mám taková místa rád.“
A pak, v jednoduchém divadelním sále, se dvěma otlučenými stoly uprostřed místnosti, s ubrusy, co pamatují minulé století a starou stolní lampou uprostřed, začíná hrát. A my spolu s ním vplouváme do jiného světa, ve kterém hudba a slova mají magickou moc jen pro tu naši výjimečnou literární noc.
