Jsem úplně normální pes. Moje teritorium je poměrně rozlehlé, nestěžuju si. Jen ti ptáci mě rozčilujou! Hlavně ten jeden. Neustále od samého rozbřesku řve a řve. Vůbec nevím, jak na něj. Páníček kolem něj postavil drátěný plot. Je skrz něj sice vidět, ale je vysoký a nejde přeskočit. Dřív jsem prostě vzal za jeden z těch drátů, zatáhl – a ohrada se rozevřela. To jsem ale těm ptákům dal co proto! Povedlo se mi to ještě jednou a pak najednou utrum. V plotě přibyly nějaké bílé provázky.
Jen přičuchnu a hned dostanu takovou ránu přes čumák, až se mi hlava roztočí. Stále nevím, kdo mě to vždycky praští - tak k tomu plotu prostě nejdu. Jsem úplně normální pes.
Jen přičuchnu a hned dostanu takovou ránu přes čumák, až se mi hlava roztočí. Stále nevím, kdo mě to vždycky praští - tak k tomu plotu prostě nejdu. Jsem úplně normální pes.