„Teď já.“
„Teď já.“
„Teď já.“
.
.
.
„Teď ty, kde to vázne, vždyť spadneme?!“
„Teď já. Promiň za to zpoždění, jde mi to dneska ztuha.“
„Teď já. To nevadí, ale aspoň zlehka musíš.“
„Teď já. Já vím, ale já se ještě úplně necítím.“
„Teď já. Chápu to, ale musíš se snažit, tebe nikdo nenahradí a já to sama nezvládnu!“
„Teď já. Však já se snažím, nenechám tě přece ve štychu, když už spolu šlapeme skoro osmdesát let.“
„Teď já.“
„Teď já.“
„Teď já. Ale řeknu ti... Na to, že máš novou titanovou kyčel, ti to šlape skvěle!“
