„Hurá, už seš tady!“„Ahoj, jak ses tu dnes měla?“
„Dobře, hráli jsme si venku na princezny a draka.“
„Super, tak se pojď přezout a jdeme domů.“
„Proč některé děti nejdou taky domů?“
„Které děti? Všechny děti půjdou za chvíli domů.“
„Ale proč nejdou teď, jako já?“
„No, některé děti jdou až odpoledne. Teď půjdou na chvíli spinkat, pak si dají svačinu, pohrají si a potom pro ně přijdou maminky.“
„A proč až potom?“
„No, třeba jejich maminky chodí do práce a nemůžou si je vyzvednout hned po obědě, jako já tebe, tak musí děti někde počkat.“
„Ale maminky přece nechodí do práce!“
„Ale chodí. Některé maminky taky chodí do práce.“
„A ty taky?“
„Já teď zrovna ne, protože máme miminko, malou Jůlinku.“
„A já taky budu někdy chodit po spaní?“
„To asi jo. Až vyrostete, tak budu taky zase pracovat a vy počkáte ve školce, než pro vás přijdu.“
„Ale já tam nechci spinkat. To tam budu až do večera?“
„Do večera ne, jenom si tam pohraješ o chvilku dýl.“
„A maminko, budeme mít ještě jedno miminko?“
