Karle náhle zastoupí cestu Dežo, v této čtvrti známá postava.
Houkne na Karlu: „Kam jdeš a co to neseš?“
Karla vyplašeně odpoví: „Nesu babičce její denní dávku trávy a lahev vodky s red bullem. Babička je nemocná, tak jí dám něco pro zdraví. Čeká na pošťáka, přinese jí dnes důchod.“
Dežo zpozorněl, rychle se rozloučil a známou zkratkou běžel k bytu Karliny babičky.
Schoval se u výtahu a čekal, až pošťák předá babičce důchod. Už podepisuje, loučí se.
„No jo, ale jak se dostanu dovnitř?“ pomyslí si Dežo.
Má štěstí, babička špatně zavře dveře, necvakly. Dežo se přikrade ke dveřím, po lehkém tlaku se dveře otvírají. Ještě zahlédne babičku, kam ukládá důchod. Počká, až odejde do vedlejší místnosti a skočí k šupleti, kde jsou peníze.
Tupý úder, tma.
Dežo se svalil na zem. Mezitím se totiž vrátil pošťák Ondra. Zapomněl u babičky svou oblíbenou propisku, praštil Deža zezadu svou brašnou plnou dopisů a nevyplacených důchodů.
Babička děkuje pošťákovi Ondrovi. Raduje se.
Ve dveřích stojí Růžová Karla s vyvalenýma očima, za ní dva strážnici městské policie, které po cestě požádala o pomoc. Společně proberou Deža. Zjistí, že je v pořádku a společně se strážníky odcházejí.
Růžová Karla, pošťák Ondra a šťastná babička se štamprdlí vodky a jointem trávy slaví. Je u nich hodně veselo. A jestli se jim travička zelená, slaví s větším než malým množstvím.
A tak si tu vesele žijí dodnes.
Zacinkala šalina a pohádky je konec.
Ve dveřích stojí Růžová Karla s vyvalenýma očima. Hned volá policisty, kteří si Deža, než se stačí probrat, odvedou v poutech.
Růžová Karla, pošťák Ondra a šťastná babička se štamprdlí vodky a jointem trávy slaví. Je u nich hodně veselo. A jestli se jim travička zelená, slaví s větším než malým množstvím.
A tak si tu vesele žijí dodnes.
Zacinkala šalina a pohádky je konec.
