Na služebně: „Josefe, nejmenuje se tvoje tchyně Marie Nezvěstná?“
„Jmenuje, proč se ptáš?“
„Tady čtu svodku a nějaká Marie Nezvěstná je hlášená jako nezvěstná.“
„Si děláš srandu, ne? To bych snad musel vědět.“
„No, je to tady. A nahlásil to váš Pepík. Včera večer. Prosím tě, snad by nejdřív zavolal mě, ne? Počkej já mu brnknu, co to je za nesmysl. Hergot, já mám mrtvej mobil. Jak je to možné? Vždyť jsem ho měl celou noční v nabíječce.“
„To může být tvůj problém. Číňani to prej dělaj. Když je dlouho v nabíječce, tak z ničeho nic umřou.“
„Mám před měsícem novej, ale Hua-vej je snad dobrá značka, ne? Vždyť jsou reklamy na billboardech všude.“
„To si uhod. Hele, jak je něco ze Zemanova, tak to určitě stoji za prd.“
„No jo, ale já teď potřebuju volat, co mám dělat?“
„Tamhle máš pevnou linku, volej.“
„Sakra jak? Vždyť neznám jediné číslo, všechno jsem měl v telefonu.“
„Zavolej si z pevné do prezidentské kanceláře, třeba ti poraděj. Pan Mynář je chytrej... A Ovčáček ještě víc.“
„Nech těch keců a poraď.“
„Zavolej do školy a nech si zavolat Pepíka, on ti řekne co se stalo.“
„No, vidíš, to je dobrý nápad. – Dobrý den, můžete mi zavolat Josefa Konečného? Tady jeho otec, a je to nutné prosím, co nejrychleji. Nazdar Pepo, co je s babičkou? – No vždyť jsi jí nahlásil jako nezvěstnou. Ne ? No, to mi vysvětli. Takže ty jsi nic o babičce nehlásil ? Dobrá, tak jdi zase do třídy.“
„Půjč mi tu svodku, já si to přečtu sám. – Vždyť tady nic takového není. Co mě blbneš?“
„Není, ale je 1. dubna hochu a ty jsi to pěkně sežral. Ale alespoň jsi zjistil, jaký máš perfektní telefon. A dobře ti tak. Spoléhat se na Čínu se nevyplatí. To si pamatuj. Zlaté americké jablíčko.“
