„Kam mě to vedete? To mě hned odvezou?“„Vedu tě na výslech. A neodvezou tě, přijeli tě jen vyslechnout.“
„A proč?“
„Asi kvůli tomu, jak jsme s Vencou utekli.“
„Myslíš, že se budou ptát jenom na tohle?“
„No asi ještě na to, jak nás chytli v tom krámě.“
„To máš asi pravdu.“
„A co jim mám říct?“
„Řekni jim, jak to všechno bylo.“
„Mám strach.“
„Já vím, že máš strach. Ale věděl jsi, že nemáš utíkat! Mluvili jsme o tom spolu už mockrát. Nejsi tady za odměnu, to taky víš. Budu tam celou dobu s tebou, tak jim řekni všechno.“
„Táta se o tom dozví? Nepište mu to, paní sociální!“
„Tátovi to napsat musím, ale taky mu napíšu, že to vyřešíme.“
„Stejně mě zase zmlátí. A jak dlouho to tam bude trvat?“
„To já nevím. Ale bude tam pan policista a paní policistka. Výslech s tebou povede pan policista. My budeme jen poslouchat. Abys nebyl tak nervózní, tak tady máš svoji oblíbenou modelínu, pomůže ti.
„Děkuju.“
„Prosím. Tak pojď, jdeme na to.“
„Pořád mám strach.“
„Já vím.“
