Nina otevřela dveře a vešla do bytu. Rozhlédla se po obýváku a dle pohozené bundy na gauči usoudila, že její spolubydlící už je taky doma. „Kláro?“ Žádná odpověď. Položila tašku s nákupem na zem a zaťukala na Klářin pokoj.
„Koupila jsem jídlo, podělíme večeři?“
Za dveřmi bylo chvíli ticho a pak se ozval povzdech. Nina se už chystala zopakovat otázku, když se povzdechnutí ozvalo znovu, tentokrát hlasitěji. „Co tam tak vzdychá?“ pomyslela si, „že by byla nemocná? Neměla bych jí radši zkontrolovat? Co když má horečku?“
Už sahala po klice, když se ozval další vzdech, tentokrát však určitě mužského původu. Nina se zarazila.
Teprve teď si všimla páru pánských bot u dveří, který s největší pravděpodobností nepatří její drobné spolubydlící. Po špičkách se vzdálila od dveří a rozhodla se, že si dá dneska večeři raději někde venku.
