Jeho chůze zní jako neutuchající touha po dobrodružství. Hašlerka vypadá jako pohled do nitra vesmíru – temně sladkého, s příchutí nekonečna.
Podzimní vítr zní jako teskný povzdech loučících se milenců.
Sebepoznání je jako ranní pohled do zrcadla po probdělé noci – vidíte se odhalení, bez zbytečných příkras a nastrojených úsměvů.
Bolest zubů je jako úporná snaha překonat nepřekonatelné.
Ranní slunce chutná jako voňavé, ještě teplé buchty od babičky a hrnek horkého kakaa.
Noční bouřka je hořká jako šálek kávy ve chvíli, kdy zjistíte, že vám došlo mléko.
Hudba zněla těžce jako dech zestárlého kardiaka po cestě na nákup.
Její hlas voní sladce jako letní jablka se skořicí na nedělním koláči.
Přivonět si benzínu je jako příslib dalekých cest do Bohem zapomenuté krajiny.
Zuzana Fajmonová
Jeho chůze zní jako krátké údery holí do kamenné podlahy.
Hašlerka je temně modrý oválný bonbón chutnající sladce s ozvuky bylin připomínající dětství a chvilky s hrnkem čaje, který tiší kašel.
Podzimní vítr zní jako unavený dech muže, který dávno přestal být chlapcem.
Sebepoznání je jako zadní skrytá strana zrcadla, kterou někdy nechceme vidět, ale která je nedílnou součástí našeho JÁ.
Bolest zubů je jako ostrý řezavý tón zarývající se do mozku.
Ranní slunce chutná jako orosená oranžáda.
Noční bouřka je hořká jako fernet připomínající polibek - a vše, co následovalo - s pochybnou holkou.
Hudba zněla těžce jako tep jeho unaveného srdce.
Její hlas voní sladce, jako když maminka peče vanilkové rohlíčky.
Přivonět si benzínu je jako poplašná zpráva hořící pochodně.
Věra Zástěrová Sasínková
Jeho chůze zní jako bubnující kroupy na plechovou střechu.
Hašlerka vypadá jako kousek černého uhlí, které spadlo do sirupu.
Podzimní vítr zní jako hádka meluzín o nejvyšší komín.
Sebepoznání je jako nalézt rubín mezi skleněnkami.
Bolest zubů je jako provaz zařezávající se do hrdla.
Ranní slunce chutná jako polibek anděla strážného.
Noční bouřka je hořká pilulka zapomnění.
Hudba zněla těžce, jako když nesete ze sklepa pytel brambor.
Její hlas voní sladce jako rozkvetlá růže před bouřkou.
Přivonět si benzínu je jako zabloudit do chlapské parfumérie.
Simona Jedličková
Jeho chůze zní jako ševelení vysoké trávy ve větru.
Hašlerka vypadá jako drahý kámen ve starém prstenu.
Podzimní vítr zní jako trhající se košile.
Sebepoznání je jako nejhorší kocovina po té nejdivočejší noci, po které přijde úlevné vystřízlivění.
Bolest zubů je jako let do vesmíru ve svěrací kazajce.
Ranní slunce chutná jako lžička nazlátlého medu.
Noční bouřka je hořká lógr na dně kávového hrnku.
Hudba zněla těžce jako chůze sousedky vracející se domů s nákupem.
Její hlas voní sladce jako odpoledne v mandloňovém sadu.
Přivonět si benzínu je jako podívat se ze srázu do propasti.
Eva Hrubanová
Jeho chůze zní jako letní bouřka na okenním parapetu.
Hašlerka vypadá jako malý brambor, který jste zapomněli vyndat z trouby.
Petr Voplatek
Jeho chůze zní jako polední zvony z nedalekého kostela.
Hašlerka vypadá jako oválný porcelánový knoflík zbarvený do modra.
Podzimní vítr zní jako tiché houkání vzdalujícího se vlaku.
Sebepoznání je jako pohled do zrcadla po nočním flámu.
Bolest zubů je jako nečekaný výstřel z pušky, který se opakuje v nepravidelných intervalech.
Ranní slunce chutná jako vůně čerstvě posekané trávy.
Noční bouřka je hořká jako pelyněk.
Hudba zněla těžce jako špatně namazaný stroj.
Její hlas voní sladce jako maminčino vánoční cukroví.
Přivonět si k benzínu je jako kempování uprostřed frekventované křižovatky.
Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda - Kreativní zápisník, nakladatelství U veverky
