Jsou to detaily, díky kterým působí beletrie na čtenáře a vytváří v jeho mysli sen – nebo jak my jsme si říkali – film. A aby sen nebo film zanechal v mysli silný dojem, má být barvitý a souvislý. Barvitý znamená využití veškeré poetické síly k vykreslení toho, o čem píšeme. Souvislý je nepřerušovaný, pozornost čtenáře není odvedena jinam.
Detaily jsou způsob, jak přimět čtenáře uvěřit tomu, co píšeme. A je jedno, zda je to povídka, která se zakládá na skutečných událostech, nebo bajka, která je smyšlená.
Autor, který píše realisticky, potřebuje získat souhlas čtenáře, aby čtenář nezpochybňoval, že se to stalo tak, jak píše autor. A detaily jsou to, co mu umožní ten souhlas a důvěru získat. Vykreslit konkrétní prostředí a v něm postavy, které by se tam skutečně daly najít , jednají a mluví tak, jak by opravdu mluvily (řekla by tohle běžná matka?). Čtenář musí být přesvědčen, že takto se vše stalo – autor ho musí neustále bombardovat autentickými důkazy. Nejde jen o popis, ale o obrazy ze života, ve kterých je jasné, co postavy pohání, jak reagují a proč se něco děje.
V případě autora bajek (pohádek), které vycházejí z fantazie a fikce, není úkolem získávat souhlas čtenáře, ale spíš oslabovat čtenářovy námitky a výhrady a zaujmout detaily natolik, že nakonec kapituluje a vzdá se své nedůvěry.
A zase jde o detaily – ale ne o bombardování autentickými důkazy, bajkař má jiné možnosti – zjednodušování, využití krásy a zajímavosti jazyka, vykreslení specifických detailů, které dovolí uvěřit, být velmi konkrétní.
Je rozdíl, jestli napíšete na stromě seděl pták nebo na jabloni zpíval kos. Takže nikdy nepište na stromě seděl pták, když na jabloni zpíval kos.
(Referát na motivy knihy Johna Gardnera Art of Fiction)
