Seděl tátovi na klíně a pozoroval, jak píše. Rád se díval na to, jak táta rozšafně, a přitom ladně jezdí perem po papíře a představoval si, jak to bude taky jednou umět. V tom zavolala maminka z kuchyně: „Už se to nese.“ V rukou držela velký jahodový koláč, který měl jako malý tak rád.Najednou se celý obraz změnil.
Stál s bratrem u potoka za chalupou, kam jezdili každý rok na prázdniny k dědovi. Smáli se na celé kolo, když se jim zrovna podařilo chytit ještěrku. „Zatahej ji za ocásek,“ nabádal mladšího bráchu. V tu ránu se za nimi objevil děda s dobře mířeným pohlavkem.
Cvak.
Zase ten zvláštní zvrat. Najednou ležel na louce poseté sedmikráskami. Ležel tam s Lucií.
„Je mi s tebou moc krásně,“ hlesla Lucie. Byli oba hrozně mladí a pořád se na sebe smáli. Tady se poprvé políbili.
Obraz se v tu ránu zase zamotal.
Seděl na zápraží svého domu. Lucie si akorát přisedla a opřela si hlavu o jeho rameno. Už nebyli tak mladí. Na zahradě před domem si hráli jejich dva synové. „Mamí, mamí, ať toho nechá,“ stěžoval si ten mladší na staršího, který se neustále předváděl.
Další cvak.
Obraz se už ale nezměnil. Celý život mu proběhl před očima a naposledy vydechl.
