Konečně ho pořádně vyvenčím…
Z chalupy vyrážím jak neřízená střela, ale ještě musím u silnice na chvíli přibrzdit, počkat na mého dvojnožce a jít mu „u nohy“.
U viaduktu přijde milovaný povel: „VOLNO!“
Beru nohy na ramena a dávám všechnu radost a energii do úprku vpřed. Rozkvetlá louka mě pohltí a já štěstím plavu v tom lučním moři! Tolik pachů a vůní! Tolik zpráv, které musím vyluštit! Tolik stop, které tu zanechala divoká zvěř… a taky tu musím něco zanechat já…
