„Hele, tady nemůžu stát, tak ti jen rychle přibrzdím na zastávce, metrem seš doma hned. Já hrozně spěchám, uvidíme se v neděli, jo?“ Ve zpětném zrcátku ještě Michal vidí tátu, jak s igelitkou v ruce pomalu schází po schodech do metra. Každým krokem ho kousek ubývá.
Michal ještě netuší, že vidí tátu živého naposledy.
