Cesty perské - napsal Yakeen

Musím začít zase jedním přiznáním. Někdy, když potřebuji doma ušetřit čas, nebo jsem netrpělivý, porušuji dopravní předpisy. Klidně se otočím přes dvojitou plnou čáru. Projedu rychle jednosměrkou opačně, na pár minut občas nechávám stát auto i tam kde bych neměl, do vozu naložím kde co, a obrubníky považuji za pouhá roztomilá upozornění. Toto konání je pro mne pohodlné a bezpečné proto, že ostatní účastníci dopravy příkazy a zákazy většinou respektují. Ale tohle vše zmíněné a ještě mnohem víc je v Íránu na silnicích běžné, a dělají to všichni.

Dobrodružství zde nemusíte pracně hledat, stačí sedět za volantem ve větších městech a ono si najde vás. Nesmíte v žádném případě zastavit na přechodu jen proto, že se pokouší silnici přejít matka se třemi batolaty! To by byl hrozný karambol! Na semafor, který svítí červeně, je důležité zareagovat pouze v případě, že i ostatní staví. Jindy ne.
Na druhou stranu, pokud potřebujete zastavit kdekoliv ve městě, můžete. V kterékoliv z prvních dvou řad ze čtyř až pěti, které Íránci tvoří na tříproudé silnici.
Můžete jet v proti směru, na kruháči, na dálnici i kdekoliv jinde. Můžete odbočit do zákazu, jet na červenou. Prostě cokoliv.
Přednost se zde vynucuje. Když jste na vedlejší, prostě pomalu strkáte čumák do proudu vozů, až pro vás vznikne místo.
Zdá se, že jediným pravidlem je že do nikoho nesmíte narazit zezadu.
Je to jako na sjezdovce. Velmi organické. Kolem jedoucí auta vám nechávají na bocích asi 30 centimetrů místa, vepředu a vzadu po metru. A vše se valí poháněno benzínem a naftou v přepočtu za 80 haléřů litr.

http://yakovo.blog.cz/