Když cestuji s kamarádkou architektkou, počítám s tím, že minimálně půlku času strávím na staveništích. Moje fotky z cest tak rychle plní jiná než turistická tématika, a místo fotek památek tak často skončím se záběry jako „já a jeřáb“. Už jsem jich nasbírala celkem dost. Lyon, Bilbao i New York. Jeřáby mají všude různé, aspoň že tak. Vlastně jsem cestování za architekturou přišla na chuť. A s profíkem to má i jisté výhody. Dostanu se do jiných částí města, než bych jako turista navštívila a příběhy některých staveb, které bych jinak minula, jsou neuvěřitelně zajímavé.
Velkou výhodou pak ale ještě je, když je vaše kamarádka architektka i gurmánka. Ani jsme dlouho nemusely přemýšlet a naše další destinace byla jasná. Kodaň.
Domácí úkoly byly rozděleny. Lenka (architektka) připraví trasu a program po architektonických skvostech a já naplánuji to ostatní. Kromě tradičních i netradičních turistických míst hlavně návštěvy restaurací, barů, kaváren a bister.
Kontaktujeme naše známé z nejlepších světových architektonických kanceláří i restaurací pro ta nejlepší doporučení a program se začíná rýsovat. Pro cestu jsme si vybraly srpen, kdy je Kodaň plná života, a všude na ulicích, veřejných prostranstvích, parcích, i podél vody si místní užívají pěkného počasí a volného času s přáteli. Kodaň je město designu, jídla a pohody. Její obyvatelé jezdí všude na kole. Mají zde speciální silniční pruhy pouze pro cyklisty a ti tu také mají přednost. Jak před auty, tak i před chodci. Mají i speciální semafory. Na kole se dostanete rychle z jednoho konce města na druhý. Všude rovinka. Půjčujeme si kolo ihned při příjezdu a neuděláme bez nich ani ránu.
Proč nezačít hned tím nejlepším? Přilétáme ráno a v poledne máme rezervaci v Nomě, skandinávské restauraci, která byla několikrát vyhlášena jako nejlepší na světě (The Worlds 50 Best). Tip jsem dostala od kamaráda, šéfkuchaře z New Yorku. Vcházíme, zdraví nás početný personál společným „Hey“ a usazujeme se k 4-hodinovému kulinářskému zážitku. Pronikáme do světa fermentovaných chutí a naturálních vín. Menu tvoří přes 15 chodů zejména rostlinného původu, ale na stůl nám přistává také krab z Faerských ostrovů i treska z Islandu. Objevují se nám na talíři i mravenci, kteří se tu dříve podávali i živí. Jednotlivé chody jsou perfektně sladěné jak chutí, tak i barevně a mají i své vlastní nádobí s příborem vyrobeným na míru.
Konverzujeme s číšníky i kuchaři, kteří nám chodí představovat jednotlivé pokrmy a dozvídáme se hodně o ingrediencích, přípravě i o dodavatelích – farmářích. Vše musí být prvotřídní a ještě lepší kvality. Nakonec procházíme celé zázemí restaurace včetně kuchyní, přípraven, testovací kuchyně i laboratoře na fermentaci. Návštěva v Nomě končí, ale den ještě ne. S tipy od hlavního kuchaře, kde zakončit den, vyrážíme do ulic.
Jelikož si Dánové a obzvláště ty v Kodani potrpí na kvalitně stráveném času s přáteli, všude po ulicích a nábřeží posedávají skupinky lidí a užívají si paprsky slunce se sklenkou dobrého vína nebo piva ((v Kodani frčí naturální vína a pivo Mikkeller). Kanály, které lemují centrum Kodaně jsou plné loděk, kajaků, paddle-boardů a máme chuť se k nim přidat. Počasí je tak akorát se smočit. Ostatně plavat tu vidíte místní i na jaře nebo podzim, Dánové jsou totiž velmi otužilí a milují saunování a plavání obecně.
U papírového ostrova (Paper Island, nyní přemístěn) se dá vydržet celé odpoledne. Po cestě domů si od hlavního kanálu prohlížíme Operu, budovu královské knihovny „Black Diamond“, projekt BLOX a přejíždíme i most Cirkelbroen od architekta Eliassona.
Další den nás čeká celodenní cyklovýlet v režii Lenky. Jsem ráda, že se někdy můžu nechat vést a o nic se nestarat. Vyrážíme na kole přes hadí most na jih města, do nové rezidenční čtvrti Orestad, kde se architekti vyřádili. Oblíbená dánská kancelář BIG tu má hned několik staveb. Po cestě ještě míjíme budovu Metropolis od Kaplického. V Orestadu, částečně stále na staveništi, již obdivujeme residenční stavbu VM Mountain, 8-house i další okolní stavby. Vracíme se do města přes pěkný park, ještě další architektonicky zajímavý projekt studentského bydlení Tietgen a již máme v nohách téměř 30km. Nejvyšší čas na další kulinářský zážitek. Jdeme, vlastně jedeme, vyzkoušet Fiskebar v oblasti bývalých jatek, nyní čtvrť, kde vzniká spousta nových restaurací a barů. Živá restaurace s barem nás ohromuje čerstvými a lahodnými mořskými plody. Ostatně co jiného v Dánsku umí na jedničku než mořské delikatesy. Po večeři se vydáváme vyzkoušet místní bar Lidkoeb. Nacházíme si náš styl hudby ve druhém patře, uvelebujeme se na baru a objednáváme exotické koktejly, které jsme ještě nikdy nechutnaly. Plánujeme náš poslední den a těšíme se. Jsme v Kodani a Kodaň je přeci známá Malou mořskou vílou. Soška z pohádky H. CH. Andersena se nachází na okraji centra a je tak maličká, že se dá téměř přehlédnout. My jsme ji ale našly! A Lenka najedou vykřikne: “Hele, tamhle je ta spalovna!” ukazuje na rozestavěnou stavbu spalovny na druhé straně kanálu.
Další atraktivní stavba architektů BIG. Má prý sloužit jako spalovna pro celé Dánsko a má být nejmodernější spalovnou na světě. Na střeše je naplánovaná dokonce sjezdovka s vlekem.
Ještě ale musíme do Mansfreds, sesterské restaurace michelinové Relae. Mansfreds je spíše takové bistro a kromě lehkých, převážně vegetariánských jídel tu mají ten nejlepší tatarák v Kodani. Vlastně teď můžu s jistotou říct, že to je ten nejlepší tatarák, co jsem kdy jedla.
Chtě nechtě, náš výlet končí. Po cestě do hotelu bereme do “ruky” kávu z Coffee Collective, řadíme se na městskou cyklistickou stezku, která z Norrebro vede téměř až k našemu cíli na druhé straně města a jedeme. V půjčovně předávám klíče a pochvaluji prodavači můj bicykl i celou městskou síť cyklostezek. Kolo jsme využili na maximum.
Za dva dny jsme toho stihly docela dost. Asi 50km na kole, 4 výtečné restaurace, nemalé množství lahodné kávy a bezpočet unikátní architektury. A v letadle do Prahy se mi v hlavě začíná rodit nápad, že bych chtěla zkusit, jak se v Kodani asi žije…
