Trocha z mé epileptické historie
za použití antické alegorie.
K tomu úsměvná rada
a povzbuzení pro nemocné!
Nejen epileptikům může být
„autorské moudro“ nápomocné! :-)
http://versovanysvet.cz/povzbuzeni-nejen-pro-epileptiky/
Prošla jsem si malými i velkými záchvaty. Paridův šíp mě mířil přesně na paty.
Naštěstí nezasáhl moji achilovku
a já jsem po boji vždy zvedla krovku.
Prvně zaútočil v mých sedmi letech.
Asi viděl snadnou kořist v dětech.
Do říše mrtvých mě však nedostal
a po pár letech to se mnou vzdal.
Pak vytasil šíp znovu v dospělosti
a vytvořil bohatší historické události.
Testoval míru mojí odolnosti.
Chtěl mě dostat za všech okolností…
Tak moc dobře vím, jak se člověk cítí,
když ho záchvat chytí do svých sítí.
Často mu pokazí hezké plány.
Ale každá mince má dvě strany!
I když to občas stojí za pytel,
nemoc je dobrý učitel!
Učí nás žít bez velkých žádostí
a ovládat umění radosti.
Zkuste ji přijmout jako dar,
i když z vás nedělá zrovna superstar!
Pokud jste i vy ti vyvolení,
posílám malé úsměvné povzbuzení:
Epilepsie není modřina na koleni,
kde můžete čekat brzké zahojení.
Ale charakter vám nijak nepozmění!
Cokoliv děláte, to se cení!
Nemusí z vás být houslový virtuóz
ani autor skvělých próz.
Pojmenujte po sobě třeba zelnej salát
a buďte autorem dobrých nálad. :)
Nečeká vás nejspíš Nobelova cena,
ale aspoň nastane pozitivní změna,
k večeři místo Coleslawa,
budete mít třeba Ladislava. :)
