 |
| Pokračování knihy Živel Lustig |
Tvůrčí proces totiž není jenom to, že vezmeme do ruky pero, ale odehrává se zejména v duchu. Na začátku tak můžeme mít matnou představu o tématu a struktuře, ale čím déle píšeme, musíme si ujasňovat, co vlastně chceme textem říct anebo vyvolat.
Když se člověk pořádně zamyslí nad koncepcí, bude ho i lépe napadat, čím příběh začne, čím pokračuje a čím skončí. Přičemž první a poslední věta mají být jednoduché a pádné.
Tím že vykrystalizuje samotný koncept, vše nadbytečné bychom se měli snažit odebrat. Protože: „Veškerá očekávání, která jsou vzbuzena v literárním díle, musí být uspokojena. Chyba je, když autor zmíní nějaký děj a čtenář očekává výsledek, ale autor na něj zapomene nebo jej nevysvětlí. Všechny otázky, které si text klade, by měly být zodpovězeny.“
Pokud tedy např. autor v názvu bajky klade otázku, proč smrdí tchoř? každý čeká, že se to nějak – byť překvapivě - vysvětlí. Pokud ne, vyznívá název minimálně do prázdna, nebo vede ke zklamání očekávání čtenáře. Důležité v tomto ohledu však také je, aby autor při svém psaní bral ohled na obecné povědomí a znalost čtenářů (např. proč tchoř smrdí, ví každý…) Autor má právo k nadsázce, ale jen pokud je pochopitelná v logice příběhu.
Na druhou stranu, „je dobrý nápad být originální - nepotvrzovat jako papoušek, co už bylo tisíckrát řečeno, ale podívat se na téma úplně jinak. Lidé mají rádi, když spisovatel vezme nějaký úzus a obrátí ho naruby…“ Nicméně logika v příběhu být musí. Pokud se obrátí naruby všechno, nikdo textu nebude rozumět.
Zvláštností bajky je, mimo jiné, že se jedná o krátký útvar, takže v ní musí zůstat opravdu jen to, co je bezpodmínečně nutné. Příliš zápletek a detailů je na škodu.
Referát „Živel Lustig“ (str. 90-102)
