„Dobrý den, kontrola jízdenek.“„A helemese, zase jeden buzerant z dopravního podniku. Takovej mladej a pěknej a nenašel jste si lepší práci? Já abych teď po kapsách hledala, kam jsem ten zatracenej lístek dala. No jo. V jedný kapse šnuptychl a v druhý klíče. To mám jako kvůli vám vysypat celou kabelku?“
„Stačí, když se trochu uklidníte a pořádně se po tom lístku podíváte.“
„Já se nemám co uklidňovat. Ráno, jen co zapnu rádio, se z něj vyvalí ta debilní písnička „Mám boky jako skříň“. Ať si je tlustá, když jí to vyhovuje, ale nemusí to všichni poslouchat. Kdyby se obešla bez snídaně jako já, možná by se zmohla na lepší postavu i písničky.“
„To mě ale vůbec nezajímá. Já chci vidět váš lístek.“
„Vždyť vám říkám, že ho tu někde musím mít.“
„Jestli ho nenajdete, budu vás muset požádat, abyste se mnou vystoupila.“
„To snad nemyslíte vážně! Já se nikam do křovíčka zatáhnout nedám. S chlapama jsem skončila už dávno. I když vy vypadáte, že byste možná stál za hřích.“
„To jste mě špatně pochopila. Jestli tu jízdenku neobjevíte, budu potřebovat váš občanský průkaz, abych vám mohl vypsat pokutu.“
„To tak ještě! Stačí, když tam napíšete Božena Hroudová z Nuslí.“ Nakonec ještě jednou zaštrachá v kabelce a vítězoslavně vytáhne lístek.
„A máš smolíka! Pokuta nebude!“
