Stůl a židle – napsala Jana Faitová

,,To já jsem daleko potřebnější a užitečnější, než ty,“ křičí stůl na vylekanou židli. „Na mě paní domu dává bílý ubrus a pěkně mě s ním hladí, má mě tedy ráda, raději než tebe. Pokládá na mě dobroty v talířích a dokonce barevné ubrousky. To se na mě pak nemůže vynadívat.“
,,Ale na mně paní domu sedí, když si ty dobroty vychutnává,“ chabě se brání židle. Každou sobotu mě pěkně vypráší a na svátky vypere potah.“
Pře těch dvou už trvá celou věčnost, snad od chvíle, kdy si je jejich domácí přivezli z obchodu s nábytkem domů.
Židle je unavená z neustálých útoků ze strany stolu. Dokonce už ztratila lesk a smetanovou barvu.
,,Jseš úplně k ničemu!“ zase jednou ráno prohlásí stůl směrem k židli. Ale co to, židle nestojí na svém místě, nejsou zde ani další její kamarádky. Stůl zůstal v koutě jídelny úplně sám. Židle se totiž domluvily a v noci pod rouškou tmy se přesunuly k jinému, přívětivějšímu stolu v bytě.
V ten den odpoledne paní domu rozhodla, že stůl bez židlí doma vlastně vůbec nepotřebuje a dala ho do bazaru.

Ponaučení: Udržuj dobré vztahy; budeš li nesnesitelný, nikdo tě nebude mít rád a zůstaneš sám, s pocitem zbytečnosti.