„Já mám lepší košíček, vystlanější heč,“ hlásilo to levé, když zase jednou debatovaly o nových plavkách. „To je nesmysl, to musí být vždycky stejné, u plavek obzvlášť,“ to pravé zas na to.
„Ale já tam mám nakreslenou Eifelovku a ty jenom nějaký pitomý stromy.“
„No a co, já mám zase pihu na dvorci pod bradavkou.“
„Hm ta tvoje blbá piha, stejně na ní není nic krásnýho! A tetování nemáš. Vytetovaný srdíčko mám jenom já!
„No jó, to tvoje slavný srdíčko. Vypadá jak po infarktu. A vůbec, když nám bylo deset, já jsem se jako první vyklubalo.“
Tenhle fakt pravé ňadro vytahovalo vždycky, když bylo argumentačně v úzkých, a to i když vědělo
o potencionálním nebezpečí diskuze o kojení.
„Tak bacha ! A kdo zařídil, aby Lukášek přibíral pěkně na váze?“
No a je to tady, zase to budu muset poslouchat až do rána, povzdechlo si pravé ňadro.
„A taky jsem větší!“ vyneslo levé svůj nejtěžší trumf.
„Krásný plavky,“ vstoupil do hádky hlas muže.
„Ty už jsi doma? Neříkal jsi, že budete mít nějakou firemní večeři?“
„Jak se asi rozepínaj?“
„Ale Vláďo, co blbneš proboha?“
Přistoupil zezadu k ženě, zkoušející si v koupelně před zrcadlem nový komplet přivezený z víkendu v Paříži. „No ukaž.“
Palcem lehce pohladil stromy na pravém ňadru i Eifelovku na levém. Přitiskl se k ní.
„Neblbni, musím pro holku na kroužek, mám jenom chvilku.“
„To mi stačí.“
Sundal jí Eifelovku a chvilku si prohlížel její prsa.
„Ta tvoje piha, znám ji už dvacet let, ale pořád mě nenudí.“ Políbil ji na ústa a pak na pihu pod bradavkou.
„Tak už běž mamino, ať nám tu holku neukroužkujou k smrti. Doprohlídneme to večer.“
Vyšla z koupelny a začala se oblékat.
„Jani!“
„Copak?“
„Máš je pořád zatraceně pěkný.“
Poučení: Nehádejte se, vy kozy pitomý, milujeme vás všechny stejně.
