"Jsem rád, že jsem vás zastihl v dobré náladě. Jak vám chutná pití?""Hm, zajímavé. Ale nepamatuji si, že by ta lenoška, co jsme si odvezli z tažení v Benátkách, kdy mluvila. Nemůžeš příště třeba shodit vázu nebo tak něco? Vyděsil jsi mě k smrti."
"Zatraceně generále, vás ten stupidní humor nepřejde ani na smrtelné... křesle. Jeden se tady snaží o přímo divadelní nástup na scénu a vy mu to takhle pokazíte."
"A co bys chtěl? Abych se tu před smrtí plazil na kolenou? To by se ti u Habsburka líbilo, že?"
"Přiznávám, trošku jsem vás chtěl postrašit, ale to není hlavní důvod mé návštěvy."
"Můj čas nadešel, viď?"
"Je to tak, žil jste již příliš dlouho, obzvlášť pokud přihlédnu na emh... jisté praktiky vašeho rodu."
"Tak pozor s kým mluvíš, kdyby to s tebou jen trochu šlo, nechal bych tě pověsit dole v podhradí. To, že má matka byla sestřenice mého otce, ještě neznamená, že je má linie nějakým způsobem méněcenná."
"Eehhh, no... Teď se nemá cenu snažit vám vydělat v základech genetiky, tu stejně objevíte až za pár století."
"Nemám ponětí, o čem to zase hovoříš, ale to už je teď stejně jedno."
"Je tam nahoru alespoň dneska fronta?"
"Tam? Tam to teď Péťa úplně nezvládá, to víte, pokaždé tu bránu zavírat a otevírat, je to na zbláznění. Ale nebojte se, tam vás nebudu brát..."
"Hhmm, ani za tu Vídeň?"
"Hlavně ne za tu Vídeň, víte kolik arabášů jste poslal za Alláhem? Ještě týden potom na mě hulákal, ať mu tam nikoho nevodím. Už jste dopil?"
"Ano, jsem připraven, bude to bolet?"
"Jen když se budete bránit."
