Občas sice někdo někoho sežere, ale tak to prostě musí být. Je to potvrzeno věky! Zachování potravinovýho řetězce tomu říkají. Ale jinak tady fungujeme všichni dohromady.Jsem za to vděčný. Moji kamarádi jsou se mnou v rovnováze a já jim pyšně poskytuju zázemí. Chráním i pomáhám, jako to říkají policajti. Jenže já to myslím vážně! Nechlubím se tím na každým rohu, ale opravdu to žiju! S radostí. Se ctí.
Občas po mě taky šlapou, obzvláště když se v médiích objeví zpráva, že začala sezóna. To se jich tady vyrojí, mají košíky a vyřezávají mi kusy z podlahy za zaživa. Houby z podlahy, můj krááásný koberec planýrujou. Chtějí mě ochutnat. Mám vždycky co dělat zase se z toho vzpamatovat. Někdy bych jim nakopal kořenama. To mi moc nejde, tak alespoň zašumím nebo pořádně zahvízdám.
A poslední dobou mi dělá veliký starosti ten brouk. Hajzl! Co si myslí? Že mě dostane? Tak to teda nééé, kamarádíčku! Však já se zvetím sám! I když je pravda, že se už bohužel kácí ve vlastních řadách. S tím jsem teda nepočítal.
Budu muset zatlačit na borovice a především na celou řadu těch mladších listnáčů, aby už konečně přestali odkládat založení rodiny. Jóó, to není jako dřív! To teď každej chce počkat s dětma, až bude mít vysokou, až se na něm někdo zahnízdí, až veverky opustí mama hotel a už je nebudou potřebovat. No, a kdo s tím moc otálí, taky se rodiny vůbec nemusí dočkat. Normálně ho podříznou a šlus. Maximálně se ještě tak může dočkat nějakýho toho zpracování do židle nebo postele. Ale perspektiva zachování rodu je prostě beznadějně pryč.
A taky se mi moc nelíbí, když mě kdekdo osahává! Nevím proč se roztrhl pytel s těma, co se se mnou furt dokola chtějí objímat.
Ještě je tady jedna nepříjemnost. Kdekdo si myslí, že když jsem veřejný, může si ze mě rovnou udělat toaletu. Už to není jen okrajová záležitost, je to všude! Mravenci ani žížaly už ty hromady nejsou schopný uklízet. Budu asi muset přesvědčit nějaký jejich kolegy k rekvalifikaci.
No, abych teda nebyl jenom negativní. Jsem hrdý na svojí hloubku! Černočerná hlubina, kde se prostě dá jednoduše ztratit. Někdy jen tak někomu zamotám hlavu, umím i odstínit signál telefonu a to se potom směju, jak ve mně lufťáci bloudí bez džípíesky.
V létě se pravidelně stává, že si ke mně najdou cestu milenci. Je to potom vždycky skoro stejný, on jí nejdříve vodí trávou sem a tam, vypráví a tak. Ona se uculuje. Nakonec se romanticky uvelebí do mechového lůžka a on jí začne rozbalovat jako drahou čokoládu. Když je to zajímavý, dívám se za stromem…
Umím se ale taky náááádherně vyfintit. Voním, na každý den vybírám jiný parfém.
Když už se někdy pro něco zapálím, nechápu, proč sem napochodujou ty ohelmovaný chlapíčci s hadicema a zase ten můj zápal hned uhasí.
Za důležitý taky považuju, že už mě konečně v posledních letech nervou do každý pohádky! To jsem si odfouk, bylo to náročný a nikdy jsem nedostal honorář. A fejsbůček mě zatím, zaplaťpánbu, neobjevil. Pro toho si ještě ve mně dávají lišky dobrou noc…
