Ostatní písmenka v abecedě ho neměla moc v oblibě. Stálo v řadě vždycky jako první. Bylo trochu moc kulaťoučké, když bylo malé, a vždycky se cpalo doprostřed party jiných písmenek.
Jednoho deštivého dne, kdy je blÁto zvlášť matlavé si Áčko řeklo, že dnes je ta chvíle pro změnu. Sbalilo si svojí dlouhou čárku, opustilo domácké blÁto a vydalo se do světa.
"Ty jsi udělal bác", říká paní malému klukovi a směje se. Klučina se začne smát taky. "Aha, bÁc je asi legrace, zkusím to tady", řeklo si Áčko a přelezlo si z blÁta do bÁc. Jenže bÁc pokaždé někoho bolelo a někdy plakal.
"Takhle jsem si tu změnu nepředstavovalo", řeklo si Áčko a zase si sbalilo svojí čárku. Letěl okolo čáp, který se Áčku zalíbil." Budu létat s čÁpem, létá tak vysoko, oooh. Tomu říkám změna," řeklo si Áčko. A naskočilo na čÁpa. Pár dní to šlo, čÁp létal, avšak taky byl často v blátě a hledal žáby. Áčko bylo rozmrzelé. "Tak z blÁta přes čÁpa do blÁta , to ne, to není můj sen!"
A zase si sbalilo svojí čárku a šlo dál.
Snilo o svém poslání uprostřed nějakého vznešeného slova, které by mu přidávalo na důležitosti. Uteklo od čÁpa a motalo se ve vysoké trávě.
"TrÁva, že by to bylo to pravé místo? Je nádherná zelená a hebká, líbí se mi." Tak se uvelebilo v trÁvě. Bylo tam velmi velmi živo, a to dosud neznalo. Malý brouček, velký brouk, žížaly a housenky, vosy, mušky a mouchy. Vítr si pohrával s travnatými vlásky a Áčko se cítilo požehnaně. "Konečně jsem si dobře vybralo", bažilo si. Jednoho rána něco funí a hučí a fouká, trÁva najednou mizí. Kráva. Žere mojí trÁvu. "Mám na vybranou", pomyslí si Áčko, "přelézt z trÁvy do krÁvy. KrÁva je velká, může mi poskytnout bydlení, jenže se mi nelíbí". Áčko posmutnělo a poslechlo svůj pocit.
"Jdu zpátky domů, do blÁta". Žádné nové místo nebylo lepší než to, co znalo. Vykračuje si zamyšleně se svojí sbalenou čárkou, když tu slyší jemný šepot zpoza stromu. Rozhlíží se a vidí čtyři lidské bytosti, jak spolu sedí pod stromem a smějí se. Dá na svoji zvědavost a jde do podívat víc zblízka. "Jestlipak se tady najde moje důležité slovo?" Poslouchá pozorně, aby mu nic neuniklo. MÁma a tÁta, "to zní jako pohlazení, to se mi líbí”. A slyší další slova. BrÁcha, kÁmoš, prÁce. “To bude asi zábava", pomyslí si. A najednou -SlÁva- "to je slovo pro mě", říká si a vnímá silnou energii přicházející se slovem. Ale poslouchá dál, protože vodopád řeči neustává. SkÁla, brÁna, krÁsa. “Anoooo, krÁsa, to je ono, jaké může být krásnější místo pro Á!" Áčko se připravuje ke stěhování do krÁsy.
A najednou slyší slovo, při kterém se mu rozvibrují všechny čárky, ze kterých se skládá. LÁSKA. LÁSKA. LÁSKA. To je to slovo,které jsi celý život hledalo, křičí jeho pocity. Celé změklé něhou se táhne jako med, aby se usadilo uprostřed toho nejkrásnějšího slova na světě. " LÁSKA, můj nový domov", říká si a rozprostírá se do své šířky, aby se na dlouho uvelebilo ve svém novém životě.
Poučení: Nedej na slova, lásku najdeš i na těch nejméně uvěřitelných místech.
