Odvážný recitátor - napsal Libor Frank

“Básnička!” zvolal jsem. Přednesl jsem vše vzpřímeně, jistě a hlasitě. Pochopitelně jsem se před tím i potom hluboce uklonil. Přesně tak, jak jsem to viděl u jiných, když recitovali. Jenže mě bylo pět a žádné verše jsem ještě neuměl. Ale ten okamžik slávy jsem si prostě chtěl prožít.
Tak jsem přednesl “Básničku”.
Potlesk rodinného kruhu byl mohutný, odvaha oceněna.
 Obsah mého sdělení tehdy nikoho nezajímal. Radost všech zúčastněných se dostavila...

Poučení : Ne každý potlesk potřebuje verše.