„Chci zpívat v kostele,“ řekla mi Gisela a já věděl, že to bude průšvih. Ne že by neuměla zpívat. Umí. Jen už léta nevystupovala a má k tomu tisíc a jeden důvod.Zadání
Co běhá v hlavě zpěvačce Gizele, která před svým koncertem v panice utekla z kostela do lesa:
Ty vole do čeho jsem to vlezla? Já jsem fakt nána pitomá! To je jasný, že to na mě poznají. Už mi to tak nezpívá. Nerada si to přiznávám ale jsem už prostě vyšumnělá. Game over! Doufám, že tam bude trochu přítmí, aby alespoň nebyly vidět ty moje strašný vrásky! Co takhle z toho ještě vycouvat, kdybych tak v klídku teď mohla jít na houby...
(Libor Frank)
Nádech, výdech, hlavně dýchat do břicha. Sakra! Vůbec to nepomáhá. Strach se rozlézá po mém těle jako zákeřná nemoc a způsobuje paralýzu. Jak mám, sakra, zpívat, když se ani nenadechnu?
Kostel, objednali kvůli mně celý kostel. Přijeli, aby mě slyšeli a já…? Já se tu klepu a v krku cítím obsah žaludku… Nesmím zvracet! Nádech, výdech! Giselo, to dáš!
Nedám! Nedám! Budu trapná, hlas mi selže, budu kničet, to čárkované c už nevytáhnu. A oni to poznají, poznají, že jsem stará a nemožná… Už nikdy neuslyším potlesk, už nikdy nebudu zpívat… Laaaa, laaa…
Pomoc, zachraňte mě!
(Klára Dvořáková)Kam jsem se to dostala? Proč mě nenechají v klidu? Moje touhy jsou touhy, ale to neznamená, že je musím realizovat. K sakru, teď abych tady naplňovala něco, co jsem vlastně nechtěla. Když já si neumím stát sama za sebou, pomoc. Proč neumím říct ne? Klid Gizelo, nadechni se, teď už to nepůjde jinak. Teď už to musím udělat kvůli nim víc než kvůli sobě. Nohy mě neposlouchají, hlava si jede svojí.
(Jana Franková)
Ježíš, co je to za kostel, do prdele?! Sakra, Giselo, dýchej! Taková tma! Tam se nedá vůbec zpívat! Kdo se o to prosil?! Nádech - výdech... A ty zkurvený sochy. Všechny se namě pořád dívaj. Bože! A co je ten Vláďa zač?! S kým se to Rosie zase tahá...
(Šimon Pravda)
Doběhla jsem do lesa a nemohla popadnout dech. Mám pocit, že umřu. Chce se mi brečet. Lítostí, strachem, hrůzou, nepochopením. Tak moc to chci to a přitom nemůžu. „Do prdele, do prdele… co to zase dělám? Už zase utíkám.“
„Vzchop se, dáš to…“ křičím do ticha korun stromu až vylekám veverku.
„Jsi dobrá. Vzpomeň si na ten aplaus v Mnichově.“
„Ale taky pískot ve Varšavě….“
„Buď už zticha.“
Snažím se umlčet ten šílený hlas v sobě.
Rozbrečím se. Po deseti minutách utřu slzy. Seberu poslední zbytky odvahy a pomalu se vracím zpět...
(Hana Kavalová)
„Nazdar bejku, tak jaks´ zhřešil?“
„Ale, dneska nic moc pátere. Jen jedna kráva si chce zazpívat.“
(Šimon Pravda)
 |
| Text Vládi Berana, který byl rozpracován... |
