Polštáře do každé rodiny - napsala Veronika Fischerová

Králík Rudolf byl sympaťák, měl hodně kamarádů a se všemi dobře vycházel. Ne tak se svými příbuznými. Pravidelně se scházeli, jak se na rodinu sluší a patří, o víkendech, na narozeniny a svátky, pod vánočním stromkem a u velikonočního mazance. Ale vždycky to skončilo přinejmenším rozpačitě – hmmm, tak děkujeme za všechno a zase se uvidíme. Žádné upřímné veselí a radost, že jsou spolu.
Spíše nastražené oči a uši, aby bylo o čem mluvit i po návštěvě – jak to ten jejich mladej mluví? jéé, ta zase přibrala! za tohle bych takový prachy nedal….
Někdy však došlo i na hádky, výčitky nebo ještě hůř, zlověstné mlčení.
Rudolfa to trápilo – proč se s cizími můžete sejít a v pohodě pobavit a s vlastními to bez problémů nejde? A co teprve, až se budou dělit peníze, majetek, dědictví?
 Rozhodl se to řešit.
Pozval příbuzné na slavnostní oběd, kde se podával jarní salát z konvalinek, durmanu a rulíku.
Když všichni zcepeněli nad svými miskami, Rudolf zaběhl do města pro kožešníka a ten mu vyrobil z králičích kožek krásné polštáře.
Kdykoliv se Rudolf mezi ně na gauči uvelebil, cítil se tak dobře, jako by byl mezi svými.



Poučení: Jediní příbuzní, se kterými se dá vyjít bez problémů, už nejsou mezi živými.