 |
| Slabikář |
D: Jak která. Nedávno jsem měl s mámou zmrzlinu a byl to slaný karamel. Takže jo. Solit se dá. Co tam máš dál za otázku?
S: Solí se salám?
D: Cože, salám? To je ale hloupá otázka. Ten už je slaný dost. Kdyby ses radši zeptal, jestli je v něm sůl. Na to bych věděl odpověď. Ptáš se fakt blbě.
S: Já za to nemůžu. Někdo jiný za mě vymyslel, jak se mám ptát. Dělám, co mi řeknou. Už je mi 80 let, ale jak jsem starej, tak jsem pořád stejně blbej. Ale abys věděl, přece jenom se měním. Jdu s dobou.
D: To mi teda řekni jak.
S: Už neříkám „Ema mele maso“, ale „Eman mele maso“. Emancipoval jsem se.
D: Co to je, že ses emancitamto? A proč Emě vadilo, že mele maso? Mě baví mámě v kuchyni pomáhat.
S: Emancipoval znamená, že už neříkám, že by měly holky stát jenom u plotny. Mohou třeba řídit traktor, když budou chtít.
D: To já bych radši vařil. Baví mě to.
S: Něco jiného je, když tě to baví, a něco jiného, když se tím máš živit.
D: Podle mě vaření musí sypat hodně peněz. Mý spolužačky máma vaří ve školní jídelně. Podle mě musí mít strašně peněz.
S: Proč si myslíš, že kuchařka ve školní jídelně má hodně peněz?
D: Protože, když tam vaří, tak dostává všechny peníze od dětí, co tam chodíme na oběd. To musí být hodně.
S: Tak tohle mi vyrazilo dech i všechny slabiky. Radši se zavřu.
D: Hurá, aspoň už tě konečně můžu hodit do aktovky.
