„Pozdrav Pán Bůh a dobrý den přeju. Mám starost s brýlemi. Pěkně prosím, pomozte. Dnes ráno jsem si na snídani loupal vajíčko, ale ani s nimi jsem nebyl schopen dobře ho zbavit skořápky. Ta mi křoupe mezi zuby doteď.
A to jsem na brýle opravdu zvyklý. Já jsem je musel nasadit, i když jsem v mládí chtěl poprvé ocenit křivky ženského těla. A to už je, prosím pěkně, šedesát let!
Tak se mi zdá, že tyto brýle jsou na mě slabé. A to je mám necelý půlrok. Buď se mistr optik spletl, když mi je dělal, anebo jsem mezitím tak sešel, že přes ně zkrátka nevidím.
Koukněte, já když něco potřebuju opravdu přečíst nebo prohlédnout, musím použít ještě i zvětšovací sklo. Lupa mě tíží v kapse, bylo by lepší se jí zbavit a mít spolehlivé brýle.
Půjde s tím něco dělat? Obroučky mi sedí, ale skla je třeba vyměnit. Ať mě mistr optik vyšetří, jak špatně vidím, a pak skla vyspraví. Já bych se tady stavil zase příští týden, z Pražského Hradu jsem tady na koni za půl hodinky.
Cože? Ale ne, nové celé brýle nechci, to by bylo nešetrné a zbytečné. Vždyť to stačí jen upravit. Však asi víte, jak často zpívám „Nauč se synečku hospodařit!“ Tak přece nebudu sám rozhazovat. Jakpak by mi pak lidé věřili? Děkuju moc a za týden na viděnou!“
Zadání:
Vymyslete si postavu. Vaše postava jde reklamovat brýle do optiky a musí na sebe během reklamace prozradit:
Co ráno snídala, kde bydlí, co má v kapse, jaká je její nejoblíbenější píseň a kdy měla první či poslední sex.
