„Viděli jste ho?“ ptal se trojúhelník číslo jedna.
„Já ho viděl v balírně,“ přitakala dvojka.
„Já taky, já taky,“ rozléhalo se prostorem krabičky od dalších diskutérů.
„A viděli jste ten jeho outfit? Ta ulepená fólie? Fakt trapný. To bych na sebe nevzal,“ vedl diskusi trojúhelník číslo jedna a opájel se svým alobalovým zevnějškem s nápisem Madeta.
Prostorem krabičky se rozléhalo spokojené mručení, jak se ostatní sýry také prohlížely a chválily.
„A cítily jste ho? Páchne jak nějakej bezďák.“
„Jo, jo, měli by ho rovnou vyhodit. Takovej lúzr. A přespolňák, prej od někud od Olomouce. Jak je vůbec možný, že se někdo takovej dostane až na pult,“ pohoršovaly se ostatní. Vedly diskuzi po zbytek noci a nenechaly na tvarůžku nit suchou.
Druhý den ráno začali chodit zákazníci... a co čert nechtěl, hned ten první koupil smraďocha. Zato taveňákům jakoby se lidé vyhýbali. A druhý den - jakbysmet.
A tak plynuly dny a týdny, až těm osmi pomlouvačům v krabičce proběhlo datum spotřeby. Zesmrádly a skončily i s těmi svými alobaly v kontejneru.
Poučení: Ne všechno, co nám zrovna dvakrát nevoní, je špatné.
