Jednoho dne na přelomu jara a léta se do koruny protějšího stromu nastěhovala mladá veverka Ingrid. Byla ve své kráse nepřehlédnutelná – štíhlá, s velkýma oříškovýma očima a hustým ohnivě červeným kožichem, který se na slunci nesl do zlatova.
Karel byl ztracen.
Místo shánění potravy pro rodinu se začal věnovat svému vzhledu a kondici, aby Ingrid dokázal, že je pro ni dost dobrý. Uspěl a kráska mu dovolila se k ní nastěhovat. Karel si připadal jako v nebi a snažil se své milé splnit, co jí na očích viděl. Byl jí kdykoliv k dispozici, na co ukázala, to dostala.
Ostatní veverky s Karlem přestaly mluvit, zajíci se mu vysmívali, děti ho zapřely.
Všechna ta snaha být mladý, zábavný a pozorný začala Karla po čase zmáhat. Cítil se starý, unavený, osamělý a žil ve strachu, že si toho Ingrid všimne a svou přízeň věnuje někomu, kdo nemusí mladí předstírat.
Karel čím dál častěji nostalgicky zíral do koruny protějšího stromu, kde dříve žil v klidu a pohodě se svou rodinou. Ale protože věděl, že tam už dohrál, znovu sebral zbytek sil a šel vyhovět Ingrid.
Poučení:
Když potkáš mladou krasavici, dej si pozor, ať ze sebe neuděláš blázna (pro muže).
I ráj se může změnit v peklo.
