Strašně se mi na ten oběd nechce. Přitom to vypadalo jako dobrý nápad – pozveme klienta na oběd, občerstvíme se na účet firmy a nějak chytře zavedeme řeč na to, že bychom uvítali větší spolupráci. Budeme se tvářit přátelsky a profesionálně a bude to fajn. Jenže to bylo před 14 dny.
Nadšení se pomalu změnilo v nechuť hrát divadýlko, přehnaně kývat a ujišťovat o vlastních kvalitách. Kolik užitečnějších věcí by se za ty tři hodiny dalo stihnout! Kolega na tom není o moc líp - kyselý obličej hovoří jasně - „brrrr, už aby bylo po obědě“.
Ale nedá se nic dělat. Pojďme se připravovat.
V tom pípne sms. Klient: Dobrý den, moc se omlouvám, ale jsem nemocný, takže bohužel dnešní oběd musím zrušit.