Vítr, hokejka a větev - napsal Martin Rabenseifner

Vítr ve vlasech - jel z kopce na bruslích, vzduch ho osvěžoval. Okolní stromy vrhaly příjemný stín. Stezka byla poloprázdná, jen občas někoho potkal. Běhat ho nikdy moc nebavilo, ale bruslit je něco jiného, na ledě i na zemi to bylo vždycky super. Přitom na ledě je to s pukem a hokejkou ještě lepší zážitek, hlavně když vstřelil gól nebo na něj nahrál - skvělý pocit, který umocnil radost ze hry.

Vzpomněl si na svou oblíbenou rychlou kličku do backhandu, po které neměl brankář šanci zasáhnout: gól! Najednou slyší "řach, křup", kousek před ním padá větev ze stromu a přímo na něj. "Áááá, to neubrzdím, moc rychlý". Ve vzduchu chytl větev jako hokejku - klička do backhandu bez puku, nohy brzdí silou vůle a asfaltu, větev opřená o zem. Měkce přistál do trávy. "To je gól", zafoukal vítr do vlasů.