„Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka řvala. Zůstane jen přímá řeč a nálada.
„Podej mi tužku, než ti jednu fláknu, ty holomku.“
Josef Alb
„Podej mi tu tužku! A nečum tu jak trubka!“
Alena Štiková
„Podej mi tu tužku a pohni, nebudu tu čekat do zítřka!!!“
Lenka Doleželová
„Honzo, nešťouchej pořád do Edy, podej mi tu tužku a sedni si hned do lavice!“
Anna Vocelová
„Tužku, tužku, hned!“
Vlastislav Janík
„Podej mi tu tužku, nestůj jak dřevo!“
Helena Procházková
„Neslyšel jsi?!“ „Hej!“ „Podej mi tu tužku, ty tukane!!!“
Šárka Končalová
„Podej mi tu tužku! Seš hluchej?! Je tam někde na stole, no, já tam nevidím. Když chceš, abych ti na stěně udělala tečku, kam přibiješ hřebík na ten obraz, co držím... Tak sebou trochu pohni! Tady? Áááá, jauvajs. No prosím, ani tužku neumíš podat, natož pověsit obraz!!!“
Věra Zástěrová Sasínková
