Zimní stadion po zápase - napsala Jana Franková

Ta chladná kráska se mi vždycky líbila. Nezměnila se, ani v pokročilém věku. Jdu k ní blíž a vstupuji do ní. Pomalu se plížící přízemní chlad se mi cpe do bot. Tuhnou mi i džíny na stehnech. Protivná vůně kaučuku je všudypřítomná. Obvyklou černou barvu jenom střídá vínová. Gumové podložky. Syrovost a zima jsou pány těchto prostor. Nenechám se zmýlit. Někde tu jsou záblesky vášně a lásky. V útrobách jsou místa, která by mohla vyprávět.
Jdu tam. Zatuchlé teplo protkané poletujícími částečkami zbytků deodorantů jsou neklamnou známkou minulé akce.
Konečně přicházím k magickému místu, kde ledovou náruč objímá studený kovový náhrdelník pokrytý různými výkřiky. Jsem tu a vnímám ten téměř ztichlý prostor, který ještě před hodinou vibroval emocemi všeho druhu. Jemné šustění přináší úlevu ledové náruči zvrásnělé vahou boje kdo z koho. Je to stále on, zimní stadion po hokejovém zápase.